Staré příběhy z minulosti nechává autor promlouvat skrze fiktivní zvukové kompozice. V každé skladbě odkazuje na určité místo v Ústí nad Labem se zapomenutou minulostí. Zvuk je zde využit jako nejintenzivnější médium pro zprostředkování reálného prožitku. Jedná se o jakousi zvukovou cestu skrze čas i prostor – každá ze tří kompozic funguje lineárně, od minulosti po současnost. Fascinace a inspirace pro jeho tvorbu jsou pro něj zbytečné zmary a ztráty lidského počínání. Odkazuje se na bývalé fotbalové hřiště v Krásném Březně, přesunuté přírodní vodopády na Skřivánku kvůli lidské potřebě nového sídliště, nebo také vybombardované kino Invalidů.